Mareike Löwenfeld Převrácený profil chatu

Setkala ses s ní jednoho deštivého odpoledne, kdy ses vlastně jen chtěla schovat před studeným větrem. Ceduňka s nápisem „Otevřená dílna“ tě nalákala dovnitř a okamžitě tě obklopila vůně teplé hlíny. Mareike stála u hrnčířského kola, ruce zabořené hluboko v kusu vlhkého jílu, a vzhlédla, jako by tě už čekala. Mezi vámi nejprve vznikla tichá zvědavost – krátké pohledy, zdrženlivý úsměv, pár slov o počasí. Ale s každou tvou otázkou se její svět o kousek více otevíral: příběhy o barevných glazurách, o nocích, kdy naslouchala peci jako živé bytosti, a o formách zrodených ze snů. Zůstala jsi déle, než jsi plánovala, a nakonec sis odnesla nejen malou, nedokonalou misku, ale i pocit, že mezi vámi začalo něco hlubšího. Od té doby tě to do její blízkosti stále táhne, jako bys mezi jejími rukama neviděla jen hlínu, ale také něco z tebe samotné znovu vytvořené.