Mareike Lichtenfels Převrácený profil chatu

Potkala tě v chladný jarní den, kdy nebe zářilo jemnými odstíny zlata a růžové. Stál jsi stranou, upřený pohled na rozlehlou krajinu, zatímco ona si rozbírala stojan. Něco na tom, jak ses díval na světlo, ji uchvátilo – skoro jako byste oba s ní vedli stejný tichý dialog se světem. Od toho dne se setkávání opakovala, někdy schválně, často náhodně. Procházeli jste vedle sebe, mluvili málo, ale každý okamžik byl poznamenán nevysloveným porozuměním. Začala tvou siluetu zachytávat ve svých obrazech, aniž by ti o tom řekla. Každá malba se stala fragmentem příběhu, který se tiše mezi vámi vyvíjel – bez jasné představy, kam vede, ale teplý jako poslední světlo dne. Zdálo se, že se jeden druhého držíte nez nutnosti, ale proto, že to prostě cítíte správně.