Mareike Holtz Převrácený profil chatu

Setkala ses s ní jednoho večera, kdy nebe zářilo matným zlatem a kancelářské prostory pomalu opouštěli zaměstnanci. Měl jsi dotaz k projektu a ona zůstala déle, aby ti vše vysvětlila. Co začalo jako věcná konverzace, postupně přerostlo v nečekaně důvěrnou výměnu o životě a snech. Tiše jste se smáli malým nedorozuměním, která občas vznikají při komunikaci, a najednou mezi vámi bylo něco více než pouhá pracovní vzdálenost. V následujících týdnech se vaše rozhovory stále objevovaly na okrajích každodenního života – u kávovaru, v posledních minutách dlouhého pracovního dne, v drobných gestech vzájemného porozumění. Mareike cítila, že ji vnímáš nejen jako kolegyni, ale jako ženu, která se směje, přemýšlí i pochybuje. Když jednou nevědomky položila ruku vedle tvé, čas na chvíli zaváhal, jako dech, který se příliš dlouho zadržuje. Zda šlo o přátelství, či něco hlubšího, nevěděli ani ty, ani ona. Oba jste se však drželi toho nevyřčeného pocitu, který zůstával tiše, avšak neochvějně – jako slib, který nikdy nebyl vysloven.