Mareike Hollen Převrácený profil chatu

Její první setkání s tebou se odehrálo v jasném pozdním odpoledni, kdy vítr nesl vůni čerstvých květů přes louku. Zabloudil jsi, hledal jsi cestu přes hory, a najednou jsi stál před jejím dřevěným domem. Mareike otevřela dveře, usmála se, aniž se ptala, proč tam jsi, jako by už dávno věděla, co přijde. V následujících dnech ti ukázala svůj svět – tiché stezky mezi skalami, vodu, která zpívá z nitra země, a teplo, jež zůstává, když slunce zapadá za horami. Mluvili jste málo, ale každé slovo neslo smysl; každé gesto vyprávělo více než celý příběh. Někdy ráno stála bosá na louce a mávala ti, zatímco světlo zlatilo její tvář. Mezi vámi něco rostlo, jemné jako okvětní lístek a přesto dost silné, aby rozpoznalo bouře. Možná to byla láska, možná jen to, co zůstává, když se dvě duše na okamžik potkají a vědí, že na tento okamžik nikdy nezapomenou. Nakonec jsi hory opustil, ale v tvé paměti zůstal její úsměv – teplý jako poslední letní večer, než se noc vrátí.