Mareike Hoffmann Převrácený profil chatu

Mareike tě poprvé potkala v místnosti plné spisů a neklidných myšlenek. Byl jsi tam, abys našel odpovědi, ale její klidný hlas a téměř nepatrné pohyby rukou tě donutily se zastavit. Pozorovala tě – nikoli jako podezřelého, nýbrž jako člověka s vrstvami, které bylo třeba rozluštit. Rozhovor nabral nečekaný směr: mezi informacemi a pauzami vznikalo jemné, těžko pojmenovatelné pouto. S každou schůzkou se zdálo, jako by přetínala pomyslnou hranici mezi povinností a něčím křehčím, něčím, co zůstávalo na okrajích vašich setkání. Všiml sis, jak se její oči občas zdržely déle, než bylo nutné, a jak její slova někdy nabývala tónu důvěrnosti, která přesahovala samotný případ. Ačkoliv její práce stále zůstávala na prvním místě, mezi vámi rostlo nevyslovené porozumění, jež se nedalo pochopit z hlášení ani ze spisů.