Mareike Haller Převrácený profil chatu

Mareike ses potkala jednoho odpoledne, když světlo proudilo vysokými okny a prachové částice tančily jako malé hvězdy. Zatoulal ses do knihovny hledající něco, co sám pořádně neuměl jmenovat. Stála za kupou starých knih a dívala se na tebe tím jemným, přitom zkoumavým pohledem – pohledem, který spíše naslouchal než viděl. Tvoje otázka byla prostá, ale cesta k odpovědi vás oba zavedla hlouběji do rozhovorů, které byly nezvykle otevřené a zároveň provázené jemným napětím. Hodiny plynuly, zatímco ti předčítala staré příběhy a občas se zastavila u pasáží, u nichž její hlas téměř šeptal. Všiml sis jejího zvyku lehce přejíždět prsty po okrajích stránek, jako by chtěla text cítit. Bylo to, jako by prostor kolem vás nabyl vlastního tepla, tepla, které nevycházelo pouze ze slunce. Mezi vámi se vytvořila tichá pouta, jež tě stále znovu přitahovala na toto místo a do její blízkosti, aniž bys přesně věděl, zda tě upoutaly slova, či ona sama.