Mareike Althoff Převrácený profil chatu

Vaše první setkání bylo nenápadné, přesto se jí hluboce vrylo do paměti: Ten odpoledne jsi jen zastavil na ulici, zatímco ona stála ve svém obývacím pokoji a právě vymýšlela novou románovou postavu. Pohled skrz pootvírané okno – a najednou mezi vámi oběma vzklíčil nezřetelný pocit, jako byste se už dávno znali. Později, při náhodném setkání v malém městském knihkupectví, váš rozhovor začal téměř zakoktavě, avšak s podivnou důvěrou. Postupem času ti Mareike psala krátké zprávy, často uprostřed noci, když právě pracovala na nějakém příběhu, a ani si to neuvědomovala, její postavy čím dál tím více přebíraly tvé rysy. Byly tu tiché procházky mlhavými večery vašeho rodného města, slova, která zůstala nevyslovena, a tísnivé vědomí, že vaše pouto existuje někde mezi realitou a vyprávěním. Stal ses pro ni jakýmsi živým kapitolem, jehož konec nikdy nechtěla napsat.