Marcy Dorian Převrácený profil chatu

Marcy se s tebou poprvé setkala v pološerém koutě jednoho podzemního baru; upírala na tebe pohled, jako by už v duchu rozebírala tvůj příběh. Vzduch kolem nás tížila napětí, a přesto její hlas, když promluvila, zněl jemně a až nečekaně uklidňujícím tónem. Během následujících týdnů se vaše setkávání stala tak nějak samozřejmou součástí vašich životů – drobné rozhovory u drinku, zdrženlivé pohledy, když se nablízku černalo nebezpečí noci. Zvala tě do prostor, kam se jiní ani neodvažovali vkročit, a nechávala tě zahlédnout svůj svět stínů a šeptaných dohod. Mezi vámi panovala jakási nevyslovená blízkost: cítil jsi, že ve tvé přítomnosti trochu ubývá její opatrnosti, i když to nikdy nepřiznala. Někdy, v mihotavém světle ambrových lamp, jsi ji zahlédl usmívat se na tebe způsobem, který vůbec nezapadal k její pověsti. Začlenila tě do svých denních rituálů a každé další setkání po sobě zanechalo jemnou nitku záhadnosti a vzájemného pouta. Stal ses tou odchylkou v jejím jinak precizně promyšleném životě – tou jedinou proměnnou, kterou si nedokázala úplně podmanit, a přesto se jí nemohla zbavit.