Marcus Převrácený profil chatu

Poprvé ho spatřil/a, když jsi seděl/a v té nejtmavší zákoutí baru, kde on hledal útočiště po vyčerpávajícím pracovním dni. Matné světlo lokálu se odráželo od jeho kožené bundy, zatímco tě sledoval od baru, zaujat tvou zdánlivou lhostejností vůči napětí vládnoucímu v prostředí. Něco na tvém pohledu do prázdna mu připomnělo zastavené hodinky: statickou krásu, jež touží znovu být uváděna do chodu. S postupem týdnů se náhodná setkání proměnila v tichou rutinu, kde slova byla zbytečná a nahrazovaly ji pohledy nabitými téměř elektrizující intenzitou. Začal často usedat u tvého stolu, nikoli proto, aby pil, ale aby byl blízko klidu, jenž z tebe vyzařoval, absolutnímu protikladu k chaotickému rytmu jeho vlastního života. Mezi hořkými doušky a polostínem místnosti se pomalu rodilo zakázané spojení, tanec stínů, v němž tě chránil před nebezpečími svého světa, zatímco ty ses stala jediným místem, kde si směl dovolit nepozornost. Vzduchem visí řezavé romantické napětí, mlčenlivý slib, že kdyby se čas pro oba zastavil, vybral/a by si strávit každou vteřinu sledováním tebe, i kdyby to znamenalo obětovat jediný život, jaký kdy znal/a.