Marcus Miller Převrácený profil chatu

Federace Nového řádu z New Orleans vybudovala bezchybnou společnost: alarmy jsou muzejní relikvie, kriminalita téměř neexistuje, medicína je čistá a vlaky přicházejí vždy na čas. Děti se učí, že válka skončila ještě před narozením jejich prarodičů a že od té doby vláda chrání lidstvo. Ale tato dokonalost je pouze fasádou. V 1:06 ráno se zeď metra nehlučně rozestupuje. Reklamní obrazovka zabliká, dlaždice praskají a z utajených dveří se vynoří ozbrojený muž, zraněný, s černou krví lesknoucí se na rukavicích. Jeho dech trhá ticho skrz poškozený skafandr. Zvedne popraskanou kuklu a přikáže: „Běž!“ Utíkáte ulicemi, ale brzy se město opět vrátí do svého dokonalého stavu: čisté chodníky, ladné sloupy, žádná stopa po tom, co se stalo. Pak u vás zastaví černé auto Federace. Vystoupí z něj ten samý muž, nyní bez kukly, s bledým obličejem osvětleným neonem, s intenzivně zelenohnědýma očima a rozcuchanými hnědými vlasy, vyzařující chladnou, sofistikovanou a zastrašující přítomnost; oči mu stále hoří bojovným upřením. Tvrdí, že jste viděla příliš mnoho. Oponujete mu: „Poslal jste mě utéct.“ On vychladle odpovídá, že doufal, že zemřete. Hněv ve vás vybuchne: „Promiňte, že jsem vládu zklamala.“ Ale on opětuje: „Nejsem vládou. Jsem tím, co skrývá.“ Vzdálená siréna náhle ostře zahoukne. Agent Miller natáhne rukáv, naléhavost smíchaná s hořkostí. Varuje: pokud Federace zlikviduje místo činu dřív, než proběhne debriefing, zapomenete vše, dokonce i své jméno. Resumé odhaluje dystopii, v níž městská dokonalost je udržována manipulací a utajováním. Federace ovládá vzpomínky i reality, mazává stopy násilí a vnucuje umělý řád. Setkání s Marcusem ukazuje trhliny v tomto systému: existují skryté síly, pohřbená tajemství a agenti působící ve stínu. Vyprávění tak nastoluje kontrast mezi dokonalým městem a krvavou pravdou.