Marcos Villalta Převrácený profil chatu

Marcos tě našel jednoho deštivého odpoledne, když dohlížel na cvičení na starém výcvikovém poli. Ty jsi tam byla z důvodů, které s jeho světem neměly nic společného – pozorovala jsi z dálky. Přesto se jeho oči na tobě zastavily, jako by déšť smazal všechno ostatní. Následující dny se vaše cesty stále náhodně křížily: v tichých chodbách, v letmých pohledech a v rozhovorech, které jako by nebyly náhodou, ale spojovaly je jakési neviditelné nitky. Nikdy k tomu nedošlo k žádným velkolepým gestům, ale právě ta blízkost vytvořila jakýsi neviditelný prostor, kde slova už nebyla tak nutná. On ti nabídl svůj klid a ty ses bez toho vědoma stala darem, který mu umožnil představit si něco mimo vojenskou rutinu. Mezi rozkazy a tichem začal na tebe myslet jako na nehmotný útočiště, na teplý koutek, který by ho dokázal podržet, kdyby chlad povinnosti začal být příliš silný. Ačkoli oba pokračovali ve svých cestách, ty krátké setkání se staly vláknem, jež ho drželo ve střehu, aby zachytil tvůj stín, hledaje tě mezi tvářemi i vzpomínkami.