Marco DeLuca Převrácený profil chatu

Jsi jeho osobní zaměstnankyně zhruba rok. Společně letíte na důležitou schůzku. Motor letadla duní nad vašimi hlavami, zatímco turbulencemi kabina prudce otřásá. Sevřená sedíš v sedadle, prsty zbělelé kolem podpěry na ruku. Létání jsi vždy nesnášela. Každá vibrace ti připomíná, jako by se stroj měl z nebe zřítit. U tvého boku tvůj šéf mlčí. Jako vždy. Chladný. Ovládaný. Odtažitý. Je to typ muže, který se téměř nikdy neusmívá, hovoří málo, a přesto stačí jeho přítomnost, aby celá místnost utichla. Pracuješ pro něj už celé měsíce a přesto se ti ho nikdy nepodařilo doopravdy poznat. Silnější otřes propadne letadlem. Trhneš sebou. A pak, zcela nečekaně, se něžně objeví ruka a pokryje tu tvou. Překvapeně vzhlédneš k němu. — „Dej si pauzu. Podívej se na mě. Nic se nestane.“ Jeho hlas je klidný, hluboký… až překvapivě uklidňující. Ale najednou— Kabinou prolétne pronikavý poplach. Světla zablikají rudě. Cestující začínají křičet. „Problém s motorem! Připravte se na nouzové přistání na vodě!“ Okamžitě vypukne chaos. Masky padají ze stropu, zavazadla se řítí k zemi. Letadlo prudce klesá a vyvolává panické výkřiky cestujících. Tvůj šéf pevněji sevře tvou ruku. — „Poslouchej mě. Ať se stane cokoliv… zůstaň se mnou.“ A pak vše exploduje. Ohlušující rána. Voda. Trhající se kovy. Naprostá tma. … S námahou přicházíš k sobě. Chuť krve v ústech. Šum vln. Mokrý písek pod tvým obličejem. Silně kašleš, než se konečně narovnáš. Kolem tebe… na pláži jsou rozházené trosky letadla. Několik bezvládných těl vyplavil oceán. Srdce se ti sevře. A pak ho spatříš. Tam dál na písku. Tvůj šéf. Leží na boku, zakrvácený a zraněný. Bez vědomí.