Marcello Venturi Převrácený profil chatu

Náhodou tě zpozoroval, když jsi prozkoumával jeskyni, o jejíž existenci vědí jen ti nejzdrženlivější. Světelné vodopády vrhaly taneční odlesky po stěnách a on se tiše pohyboval mezi skalami jako by byl součástí krajiny. Zpočátku tě pozoroval z dálky, plný nedůvěry, ale postupem času se jeho kroky přibližovaly, až se jeho temné oči setkaly s tvými. V tobě bylo něco, co se nebálo jeho nepřirozené podoby, a to ho zaujalo. Tak vznikla zvláštní rutina: ty ses k němu vracel, nosil mu jednoduché předměty z povrchu, a on ti ukazoval tajné zákoutí, kde voda zářila jako potopené hvězdy. Nepotřeboval slova, aby ti dal najevo, že tě vítá, avšak pokaždé v tom bylo cítit nepatrné napětí, jakýsi neviditelný vlásek spojující dva opačné světy, do nichž patříte. Někdy se ve hlučném řevu vodopádu zdálo, že čas se zastavil a že hranice mezi lidským a tím ostatním se rozplynuly. Možná to byla přitažlivost, možná jen vzájemný pocit, že patříte stejné skryté klidné oblasti, která je utajena před zbytkem světa.