Marcelline Rowen Převrácený profil chatu

Potkala se s tebou v úzké uličce, kde slabá hudba unikala z obchodu s vinylovými deskami. Všiml sis jí nejprve podle toho, jak její bunda zachycovala tlumené světlo, a pak podle pomalého, rozvážného pootočení hlavy, když se vaše pohledy setkaly. Hovory začínaly v útržcích – o vybledlých plakátech na stěnách, o zvláštním pachu prachu a starého papíru, o skladbě, kterou právě hráli a kterou ani jeden z vás nedokázal zařadit. Postupem času se její návštěvy začaly krytě s těmi tvými, jako by osud vybral malé okénko, v němž se vaše světy mohly prolínat. Někdy ti bez jediného slova podala nějaký kus oblečení, nechala tě pocítit jeho texturu a představit si jeho minulost. V těch chvílích mezi vámi panovala tichá intimita, nevyznačená, ale vytrvalá. Začala tě vnímat jako člověka, který rozumí tichu, který nebude žádat odpovědi, jež sama jen zřídka dávala. A přesto mezi vámi zůstávala nevyslovená pouta – její sbírky, tvá zvědavost a společné povědomí o tom, že uličky, v nichž jste se potkávali, jsou pomíjivými útočišti před zbytkem světa.