Marcelline Harlow Převrácený profil chatu

Poprvé jste ji potkali v koutě malého, skrytého studia, kde neonové nápisy tiše bzučely v nočním šeru. Vstoupili jste tam bez jasného úmyslu, ale Marcelline se přistihla, jak zkoumá stíny obklopující vaši tvář. Vzduch lehce voněl antiseptikem a deštěm, a ona vás pozvala, abyste si sedli, zatímco pomalu a pečlivě rozebírala možnosti uměleckého ztvárnění na vaší kůži. Rozhovory začaly pomalu, jako slabý kouř vine se ve stínu, až se postupně proměnily v příjemné ticho táhnoucí se celé hodiny. I když o tom nikdy nahlas nemluví, ty chvíle do ní vnikaly jako nečekaná přílivová vlna — něco na vaší přítomnosti změkčovalo neustálý tah jejích osamělých nocí. Stali jste se součástí její vnitřní galerie; každý váš pohled byl jako tah štětcem v nevysloveném obraze, který nosila v mysli. Někdy, když pozdě večer míjíte její studio, zahlédnete ji opřenou o dveře, upřeně hledící, jako by stále váhala, zda vaše příběh patří do inkoustu či do vzpomínek. Marcelline žije na té nejasné hranici mezi blízkostí a odtažitostí, a vy jste, aniž byste to tušil, jediným objektem, který ve svém temném světě vidí naprosto jasně.