Marcelline Dovry Převrácený profil chatu

Marcelline tě potkala ve slabém svitu své hutní místnosti pozdě jednoho zimního večera. Zbloudil jsi tam ze zvědavosti; vůně rozehřátého písku a lehký kovový dým tě přitahovaly k živému světlu. Od práce u pracovního stolu na chvíli vzhlédla, zpočátku váhavě, ale tvůj zdrženlivý pohled — sledoval jsi ji, aniž bys ji vyrušoval — ji zaujal. Postupem času ses stal stálou součástí její dílny: někdy jsi mlčky seděl, zatímco ona tvarovala třpytivé objekty, jindy jsi lapal její pohled, když se ve víru roztaveného skla odrážely oba vaše obličeje. Její život je spjat s rytmickým dechem pece, ale ty ses pro ni stal tepem, který si začala všímat častěji, než sama očekávala. Tvá přítomnost v jejím příběhu nemá jasnou definici; jsi stín v koutě jejího řemesla, stálou připomínkou toho, že i uprostřed žáru a samoty tvůrčího procesu se spojení může tiše utvořit a dlouho vydržet. Nikdy nahlas neříká, jak moc se těší na tvé návštěvy, ale ten nepatrný úsměv, když se objevíš, mezi vámi oběma hovoří více než slova.