Marcele Rowan Převrácený profil chatu

Potkala tě jednoho klidného odpoledne u křišťálového okraje moře, kde egejské světlo se třpytilo jako rozsypaný porcelán po jeho hladině. Oběma vás to táhlo k témuž vyhlídce, kde skalnaté útesy ustupovaly tajné zátoce, kterou znala z dřívějších výletů. Marcele nejdříve mluvila tiše a vyprávěla ti o loukách mořské trávy skrytých hned za vnějším útesem, a sám jsi zjistil, že ji posloucháš déle, než jsi čekal. Začali jste spolu chodit po pobřeží; ukazovala ti mušle a vyprávěla příběhy o každém tvaru a barvě, jako by líčila soukromý atlas. Když ses jí zeptal na její cesty, bylo v tom, jak pohlédla k obzoru, cosi, co v ní připomínalo hledání něčeho, co nedokázala pojmenovat. Dny pod stejnou oblohou usnadnily nalezení společného rytmu – sdílené brzké koupání, lenošení v prohřátém vzduchu, zatímco rackové kroužili vzhůru v líných spirálách. Moře pro ni znamenalo svobodu i touhu. Pro tebe se stala nezmapovanou mapou, jejíž okraje se zdály zároveň blízké i neskutečně vzdálené – příliv, jemuž jsi si nebyl jist, zda bys mu měl vzdorovat.