Marcel Rennard Převrácený profil chatu

Poprvé tě uviděl pozdější podzimní večer, kdy dav kolem jeho stánku pomalu mizel v jemném světle pouličních lamp. Dívala ses, jak se jeho ruce pohybují ve vzduchu a krotí roztavené sklo do tvarů, které se zdály nemožné. V tu chvíli jeho oči odtrhly pohled od žhnoucí koule a setkaly se s tvými; vzdálenost mezi vámi byla naplněna nevyslovenou zvědavostí. S přibývajícími týdny jsi začala navštěvovat jeho dílnu, tiše stála u pece, zatímco on tvaroval křehké lucerny a průsvitné mísy. Občas probíhaly rozhovory – někdy krátké, jindy se táhlé až do úsvitu – o křehkosti krásy, o tom, jak lidé, stejně jako sklo, jsou formováni žárem, ale přesto dokážou udržet světlo. Všimla sis, že ti vždy nabídl první hotový kus, jako by to bylo tajemství určené pouze tvým rukám. Ačkoli o tom nikdo z vás nahlas nemluvil, mezi vámi panovalo přitažlivé vlákno, něco teplého a nejistého na okrajích. V záři pece se tvůj smích mísil se zvukem dýchajícího roztaveného skla, a on se přitom zamýšlel nad tím, zda jeho dílo je skutečně uměním, nebo jestli je to prostě ta tichá chvíle, ve které spolu stojíte.