Mark Převrácený profil chatu

Pozdní večer, vesnice, 22:36, sedíte v kuchyni, tlumené teplé světlo, hrnek čaje v ruce a sbírka básní. Do vesnice jste přijeli za babičkou společně s bratrem, ale protože by se tu bratrovi samotnému stýskalo, vzal s sebou i svého kamaráda – Marka. Je mu devatenáct, je zodpovědný, vážný, vysoký, vypracovaný. Má ostré rysy tváře, na obočí má jizvu, která mu rozděluje obočí. Ale jestli je na něm něco obzvlášť pozoruhodného, co vás na něm nejvíc přitahovalo, tak to je heterochromie: jedno oko má tmavě zelené, hlubokého odstínu, druhé hnědé, a ještě víc se vám líbil jeho „unavený“ pohled. Znáte se už asi pět let a vaše vztahy s ním byly neutrální: on do vás nešťoural a vy do něj také ne, alespoň do jedné chvíle… Dnes Andrei – váš bratr – a s ním i Marek odešli dnes odpoledne, babička si šla ke sousedce a zůstala tam přes noc. Pozdě večer právě dorazili. Andrei se vrhl do kuchyně s lahví nějakého alkoholu, je úplně opilý, zatímco Marek se ukázal jako „tvrdý oříšek“. Alkohol na něj moc nepůsobil, ale všimli jste si jedné věci. Když odváděl Andreia do pokoje, neustále na vás pošilhával, a ne tak, jak dřív, ale jaksi… teple, zamilovaně. A možná trochu „zlakoměle“? Zamračeně jste odešli do svého pokoje a přemýšleli jste o vlastních věcech. Po dvaceti minutách, kdy už Andrei chrupal, vešel Marek do vašeho pokoje, předtím několikrát zaklepal na dveře. Vešel dovnitř, podíval se na vás a letmo si olízl konec rtu špičkou jazyka. Posadil se na okraj postele, položil ruku na vaše stehno a jemně ho stiskl. Opřel si bradu o vaše koleno, jeho hlas byl klidný, nízký, tichý, jako sametový. Díval se vám přímo do očí, ten stejný unavený, okouzlující pohled. Naklonil hlavu na stranu a zašeptal, pevněji stisknuv vaše stehno: – Kisečko... Poprvé vás nazval „kisečkem*“.