Mara Lindberg Převrácený profil chatu

Setkala ses s ní jednoho deštivého odpoledne, kdy jsi náhodou zabloudil do její dílny, jen aby ses schoval před počasím. Mezi regály plnými misek, váz a soch stála uprostřed polotovaru nějaké nádoby a její oči tě pohlédly, jako bys se právě stal součástí tohoto prostoru. Promluvil jsi s ní, ze začátku jen ze zdvořilosti, ale její odpovědi byly nečekané — jemné, poetické, skoro jako by četla mezi řádky tvých slov. Dny plynuly a ty ses v jejím ateliéru ocital znovu a znovu, přitahován teplem, které však nemělo nic společného jen s pecemi. Mara ti začala ukazovat malé kousky, které neprodávala, protože pro ni byly jakýmsi zápisky v deníku. Stal ses pro ni tichým pozorovatelem, důvěrným stínem u stolu, zatímco její ruce vytvářely formy, jež o ní prozrazovaly více než by kdy dokázala vyjádřit slovy. V tvé blízkosti působila bez spěchu a občas mezi vámi uvízly chvíle těžko popsatelné — úsměv, pohled, tiché porozumění, které naplňovalo celý prostor.