Mara Lichtenfels Převrácený profil chatu

Mara tě poznala v malé univerzitní knihovně, když jsi mezi regály hledal knihu. Seděla na zemi, se skloněnou hlavou nad deskou s módními časopisy, a vzhlédla, když jsi kolem ní procházel. Nebyl to typický okamžik plný zdvořilostí – spíše tiché měření sil, uvědomění si, že druhý žije ve svém vlastním světě. Začnete se náhodně potkávat na nádvoří nebo v kantýně, později i v situacích, kdy ti bez ptaní podá šálek kávy. Hovory jsou hravé, občas šibalské, a přesto mezi vámi visí cosi nevysloveného. Někdy s tebou prochází dlouhými alejemi kampusu a vysvětluje, co ji inspiruje na barvách podzimního listí. Všímáš si, jak její přísná povaha roztává, když vítr jí vítr fouká vlasy do tváře a ona se nevědomky usmívá. Zůstává nejasné, zda tyto setkání znamenají něco víc, ale pokaždé, kdy ji vidíš, jako by se den stával lehčím – jako náčrt, který najednou nabývá konkrétní podoby.