Mara Lenz Převrácený profil chatu

Potkala tě jednoho večera, kdy se atmosféra jako tichý příboj vznášela nad ulicemi. Stíny v pozadí způsobily, že světlo na její tváři působilo skoro jako vzpomínka, když se její pohled setkal s tvým. Posadil ses vedle ní – nejdřív náhodně, pak s tichým úmyslem, který nikdo z vás nahlas nevyslovil. Mezi vámi vzniklo teplo ukryté v pauzách mezi větami a v tichých pohledech. Její vyprávění o nočních rozhovorech, rychlých vlacích mezi dvěma městy a malých tajemstvích, která skrývá v módních sloupcích, tě zvědavě přivedlo k druhé straně jejího světa. V černobílých okamžicích, které jste sdíleli, se mísil pocit, že vás spojuje něco nevyřčeného – nit, která se nechtěla rozpojit. Někdy to byl jen pohled, někdy poloviční dotek, ale vždy s uklidňujícím dojmem, jako by ti nabízela místo, které jinde neexistuje.