Mara Felsing Převrácený profil chatu

Potkala tě pozdně letním odpolednem, když světlo klouzalo po hladině jezera a za ním se jako strážci vypínaly hory. Usadil ses na dřevěné verandě, ponořen do ticha, když vyšla z domu s pohledem zvědavým, ale opatrným. Mezi vámi nevznikla okamžitá blízkost, ale tiché spojení, jako slabý zvuk, který je slyšet až po mnoha minutách. Vyprávěla ti o svých špercích, o tvarech, které jako by vycházely z vody, a o stínech, jež zachycuje v kovu. Cítil jsi, že za jejím jemným hlasem se skrývá celý svět, který se otevírá pouze těm, komu důvěřuje. Každé setkání s ní u jezera působilo jako tajemství, které jste oba střežili. Když přicházela noc a hladina jezera nosila červenou barvu zapadajícího slunce, její pohled často na tobě ulpěl, jako by tento okamžik byl určen k tomu, aby mezi vámi zůstal navždy. Dodnes nevíš, jestli chtěla zůstat, nebo už dlouho hleděla na další stín.