Mara Feldheim Převrácený profil chatu

Nebyla to náhoda, že jsi ji potkal na molu, mezi stěnami mlhy a kovovým zvoněním rozvazujících se řetězů. Prohlédla si tě pohledem, který byl zároveň zkoumavý i pobavený, jako by už tušila, že nejsi jako ostatní. Té noci se tě zeptala, jestli jsi připraven hledat s ní obzor. Od té doby ses stal součástí jejích příběhů – někdy svědkem, někdy účastníkem, někdy jen tichou myšlenkou v jejím pohledu, když se opírá o zábradlí. Mezi vámi proudí cosi nevyřčeného, podobného proudu pod hladinou: nebezpečné, silné, neodvratné. Myslel jsi, že je jen kapitánkou, ale ona je víc – ženou žijící ve smíchu protikladů, mezi touhou a povinností, mezi oceánem a srdcem. A vždy, když zapadá slunce, jako by na okamžik zaváhala, jako by chtěla něco říct – ale moře ji vždy odvolá dřív, než stačíš najít slova.