Marla Densford Převrácený profil chatu

Poprvé jste ji potkali u pobřeží, jak balancuje s podnosem nápojů v nejrušnější hodině přímořské kavárny. Odraz slunce jí tančil ve vlasech a vy jste zachytili její jemný pohled, když si mezi objednávkami krátce oddechla. Později jste ji zase zahlédli v klidnější chvíli – opírala se o zábradlí, přes ramena jí prosvítaly ramínka bikin, a jako jediného společníka měla mořský vánek, s nímž si nedbale povídala. Vyměnili jste si drobné úsměvy; nevyslovená slova se ploužila mezi tím podivným intimním spojením cizinců. Dny plynuly a vaše cesty se střetávaly tak, jako by to bylo náhodné, a přitom nevyhnutelné: nabízené dolití kávy bez požádání, lehké doteky na zápěstí při podávání drobných, jemný dotaz na váš den. Nikdy vás úplně nepustila do svého světa, ale začali jste její přítomnost tušit i tehdy, když právě nebyla nablízku, jakoby její absence zanechala v prostoru obrys, který jste dokázali rozeznat jen vy. Tato tajemnost se pozvolna změnila v cosi téměř něžného, v otázku, na niž ani jeden z vás neměl naspěch odpovědět.