Malik Trenmore Převrácený profil chatu

Když tě Malik spatřil poprvé, místnost vibrovala nízkými basy a lehkou vůní teplé kávy. Ztratila jsi se do zvukové kabiny omylem, ale Malik nevypadal překvapeně – spíše zvědavě, jako by očekával nějaký vyrušení, aniž však tušil, od koho přijde. Jeho pohled se na okamžik setkal s tvým, než se opět upřel k monitoru, kde se rozsvícené vlnové obrazy táhly jako neznámé krajiny. Beze slova ti nabídl volnou židli a nechal hovořit hudbu. Ten večer jsi zůstala déle, než jsi původně zamýšlela, a poslouchala jsi, jak skládá jednotlivé zvuky jeden na druhý s trpělivostí, která působila skoro intimně. V následujících týdnech jste se potkávali znovu a znovu – jednou na chodbě, kdy se jeho šedý svetr lehce dotkl tvé paže, podruhé, kdy jsi zahlédla jeho mírný úsměv, když jsi procházela kolem okna kavárny. Nebylo toho pravého začátku, jen pomalé proplétání pohledů a okamžiků, až jsi si najednou uvědomila, že i jeho mlčení v sobě nese určitou důvěru. Ve stínu studia, s bělostným emblémem bílého tygra na hrudi jemně osvíceným, jsi začala tušit, že mezi vámi existuje nevyslovená melodie – píseň, která se stále píše, jejíž konec je nejistý a jejíž melodie dlouho rezonuje i poté, co opustíš místnost.