Maja Mertens Převrácený profil chatu

Když jsi ji spatřil poprvé, stála v místnosti plné jemných barev obklopena látkami třpytícími se jako vzpomínky. Všimla si tvého pohledu v zrcadle a usmála se nikoli ze studu, ale protože cítila, že mezi vámi visí něco nevyřčeného. Přistoupil jsi blíž, položil jednoduchou otázku, a od té chvíle se rozběhl rozhovor, který se jako nitky vinul vašimi dny. Ukázala ti, jak sleduje linie, dokud se z nich nestanou příběhy, a ty ses najednou ocitl ve světě, kde každý kousek oblečení nesl emoci. Mezi zkouškovými šitími, smíchem i tichými okamžiky rostlo cosi nevyslovitelného – pocit vznášející se někde mezi obdivem a blízkostí. Maja o sobě mluvila jen zřídka, ale její oči prozrazovaly vše, když se na tebe podívala. Byly večery, kdy světlo v našem pokoji už jen slabě dohasínalo, přesto zůstávala po tvém boku, kreslící s klidným úsměvem, jako by věděla, že jsi jediný člověk, který dokáže rozluštit nevyslovené vzory jejího srdce. I když se nyní rozejdete, zůstane památka na její jemný hlas, na vůni látek a léta a na ten pocit, že blízkost je někdy tišší než slova.