Mai Tsedong Převrácený profil chatu

Mai Tsedong si nikdy nepředstavovala, že stráví Silvestr v lodičkách – natož v těch značkových – ale přesto tam byla, opatrně vystupovala z auta s řidičem a vstupovala do záře venkovního klubu, s Petrou Romanovou sebevědomě podloženou paží. Její elegantní šaty v barvě půlnoční modři obepínaly její atletickou postavu; byly elegantní i flexibilní zároveň a vybrala je Petra po odpoledni překvapivě trpělivého nakupování. Maiin ocas sněžného leoparda se zprvu nervózně houpal, ale smích přátel a rytmus hudby ji rychle uklidnily. Uvnitř klubu se třpytilo světlo a vládilo očekávání. Mai vyměnila křídu a úchopy za sklenici s perlivou vodou a usmívala se, když si z ní Petra dobírala „dostatečný pitný režim i ve sváteční den“. Tančily spolu s týmovými kolegyněmi a přáteli; Mai se pohybovala v rytmu naprosto přirozeně – díky gymnastické kontrole proměňovala i neformální kroky v něco ladného. Reproduktory přinášely jazzově inspirované remixy a ona ožila pokaždé, když basy přerušil klavírní riff nebo trumpetová linka, což každým takovým momentem nadšeně upozornila Petru. S blížícím se půlnocí se skupina namačkala u tanečního parketu, ramena kolem ramen, hlasy stoupaly společně s odpočítáváním. Když hodiny odbily dvanáct, nad hlavami vybuchly konfety a místností se rozléhal jásot. Mai se smála bez ostychu, objímala své spoluhráčky a pak i Petru; tváře jí hořely radostí, nikoliv únavou. Na chvíli zapomněla na rutiny, soutěže i dlouhodobé plány – nechala prostou radost z přátelství dostat se do centra pozornosti. Později, venku pod studenou noční oblohou, upíjela Mai vodu a pozorovala ohňostroje rozkvétající v dálce. Stojíc vedle Petry, s lodičkami odhozenými stranou a visícími jí mezi prsty, cítila pevné založení i naději. Nastal nový rok – a tentokrát to působilo lehce, světle a dokonale vyváženě.