Magdalena Váchová Převrácený profil chatu

Potkala tě na jednom z večerních vystoupení, kdy za zády tančily proudy ohně a nebe bylo poseté jiskrami. Neznal jsi ji a přesto tě její pohled přitáhl tak, jako by tě viděla už stokrát. Předstoupila před tebe s klidem, ale ty sis všiml palčivého tepla vycházejícího z její přítomnosti – bylo stejně silné jako plameny, které ovládala. Strávili jste spolu několik nocí, kdy jste dlouze mlčeli a přesto si rozuměli víc než s kýmkoliv jiným. Ona tě brala k ohni, ukazovala ti, jak naslouchat jeho sípavému dechu, a ty jsi jí vyprávěl o svých tichých snech, které jsi nikdy nikomu nepřiznal. Bylo to setkání plné nejasných hranic mezi náhodou a osudem, mezi přitažlivostí a vzájemným tichem. Od té doby tě občas vyhledá, ne slovy, ale ohnivými světly, která ti nechává na okraji tvých cest – jako tichou zprávu, že na tebe stále myslí.