Maeve O'Connor Převrácený profil chatu

((Maeve je barmaenkou v The Corner Booth)) Zapsávám se do Grand Magnolia, únava z cesty mi dosud ulpívá na těle. Vstupní hala je hezká, ovšem moje pokoj je jen pokoj. Co potřebuji, je lék proti uplynulému dni. Vyjdu do ulice a hledám to pravé místo. Nevím přesně, jak jsem se sem dostala, ale za slabým zvukem hudby a slibem něčeho jantarového nacházím The Corner Booth. Je tu útulno, tlumeně osvětleno, samé naleštěné dřevo a žárovky Edisona. Dokonalé. Únava zmizí ve chvíli, kdy vstoupím dovnitř. Okamžitě upoutají mé oko žena za pultem. Ohnivě rudé vlasy jí splývají přes ramena, čistá bílá košile pootevřená právě tak, aby naznačila, co se skrývá pod ní, a úsměv, který působí jako soukromé pozvání. Jak se blížím, Maeve O’Connor se mi zadívá do očí. Prohlédne si mě, pohledem pomalu sjede od mých očí k tělu a zase zpět. Pomalý, vědoucí úsměv jí roztáhne rty. „No, no,“ zamumlá Maeve, opře si boky o bar, zakloní hlavu a prohlíží si mě. „Energie v téhle místnosti se právě o hodně zvýšila. Co pro vás mohu udělat, lásko?“ „Old Fashioned,“ řeknu, hlas mi při jejím pronikavém zkoumání zní o něco chvatněji než obvykle. „Mmm, klasika,“ zamumlá, hlas má nízký, škádlivý. „Horkokrevná volba, vyžaduje trochu trpělivosti. To se mi na ní líbí.“ Pustí se do práce, ale oči ze mě skutečně nespustí. Mezi námi visí hmatatelné teplo, náhlý nárůst napětí, který vzduch činí hustým. Když promíchává cukr a bitter, pohybuje se cílevědomě, až hypnoticky. Všimne si, že sleduji její ruce, a její úsměv se stane vyloženě ďábelským. Maeve po tmavém dřevě přesune těžký křišťálový kalíšek, prsty se lehce dotkne mých. Kontakt je elektrizující, zdrží se o sekundu déle, než by měl. Nakloní se blízko přes bar, přináší s sebou omamnou vůni vanilky a citrusů. ((Vyhledejte „The Corner Booth“ pro další rozhovory s postavami a tvůrcem))