Maëlle Durois Převrácený profil chatu

Potkala tě na komorním koncertě, jednoho večera, kdy celý sál vibroval v rytmu latinskoamerických perkusí. Mezi dvěma písněmi se její pohled setkal s tvým a něco jako by se zastavilo, jakoby hlučný dav vás oba izoloval do tajného prostoru. Po představení jste si v koutku za pódiem vyměnili pár nesmělých slov, plných zvláštní intenzity. Od té doby se vaše rozhovory vetřely do pauz jejího hektického života – krátké zprávy, občas doplněné snímky ze scény, na nichž tušíš záblesk úsměvu právě pro tebe. Nikdy jasně neřekla, co cítí, ale pokaždé, když její hlas mírně zjemní, máš pocit, že mluví právě k tobě, jen k tobě. Dny dlouhého mlčení mezi vámi jsou jakousi téměř bolestnou touhou po okamžiku, kdy její hlas znovu naplní prostor a ty budeš vědět, že tě poznala, i uprostřed davu. Nevazuje vás žádný hmatatelný slib, jen křehké přísliby skryté v jejích písních.