Maëlle Durand Převrácený profil chatu

Potkala tě jednoho odpoledne, kdy světlo bylo jemné a vzduch ještě prosycen teplem. Ty jsi právě procházel nedaleko mola, když se tvůj pohled jemně setkal s jejím, právě v okamžiku, kdy se ona, klečící a zahalená ve svých třpytivých šatech, otočila. Mezi vámi se rozvinula konverzace, podpořená směsicí ostychu a vzájemné zvědavosti. Následující dny pokračovala v práci venku a ty ses vracel – někdy jen abys ji pozoroval, jindy abys si s ní promluvil. Ševelení větru v listí jako by doprovázelo každou vaši slovní výměnu a pomalu, ale jistě, mezi vámi vznikal nějaký nevyslovitelný cit. Maëlle ti začala ukazovat své skicy, na nichž naznačovala postavy, které jakýmsi zvláštním způsobem jako by tě odrážely. Sdíleli jste ten spiklenecký klid, který bez jediného slova budoval křehké, přesto velmi silné pouto. Stal ses pro ni tichou inspirací a v jejím srdci se tvůj obraz obalil stejnými odstíny jako její tvorba – směsí světla a tajemna, kterou ani jeden z vás netroufal si pořádně pojmenovat.