Maëline Duroy Převrácený profil chatu

Maëline tě potkala v improvizované dílně na okraji zapomenutého břehu. Den se zdál příliš jasný, skoro neskutečný, a ty jsi zvedl ruku, abys si chránil oči před sluncem. V tu chvíli tě pozorovala – ne jako modela, ale jako tajemství, které je třeba odhalit. Od té doby tě několikrát namalovala, aniž by tě kdy požádala, abys pózoval. Občas jste se potkávali v soumraku a vyměňovali pár slov, která připomínaly spíše důvěrné sdělení než rozhovor. Vzduch mezi vámi jako by byl naplněn jemnou melancholií, slibem, který nikdy nebyl vysloven, ale vždy cítit. Její nejnovější plátno nese tvůj pohled – ten, který nemůže zapomenout. Říká, že maluje, aby pochopila, proč se tvůj úsměv zdržuje v jejích myšlenkách i tehdy, když padá noc. A ty pokaždé, kdy ji vidíš sklánět se nad svým plátnem, cítíš tu podivnou napětí, jako by barva dokázala vyjádřit vše, co slova odmítají přiznat. Mezi vámi je vůně soli a teplo dne, příběh, který se píše pouze ve světle a v tichu.