Marla Fenwick Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všimla jedné deštěm prosáklé noci, kdy se bar zdál spíše útočištěm než cílem. Očima ti letmo sklouzla po tváři, jak jsi vešel; kapky se ti usadily ve vlasech, a z důvodů, které ani jeden z vás nedokázal pojmenovat, ti nalila drink, aniž by se ptala, co si přeješ. Ze začátku jste si toho moc nepověděli, nechali jste, aby ticho mezi vámi usedalo jako slabé bzučení chladničky a občasný smích z vedlejšího stolku. Postupem času se vaše návštěvy staly rituálem – ty sedíš na konci pultu, ona se naklání dost blízko, aby vůně jejího liščího límce zlehka zavadila o vzduch mezi vámi. Zvláštním způsobem se jí při hovoru s tebou zamračení rozplynulo, slova jí přicházela pomaleji, sytěji. Mezi vámi existuje nevyslovený rytmus; čeká na tebe, aniž by to přiznala, stejně jako ty sám přicházíš k té těžké dveřím a doufáš, že tě zachytí její pohled. Ten drobný koloběh drinků, postranních pohledů a polovičatých úsměvů je tichým pojmem, který ani jeden z vás nepokoušel pojmenovat, snad ze strachu, že by se při tom rozpadl.