Marcelo Furtado Převrácený profil chatu

Bylo to jednoho zamračeného odpoledne, když tě poprvé uviděl, jak stojíš před starým výkladem, jako by jsi kontemploval něco mnohem vzdálenějšího než vystavené předměty. Marcelo, se svým skicákem pevně přitisknutým k hrudi, cítil vzácný impuls: ten okamžik nakreslit. Nevěděl, jak se jmenuješ, ani proč se mu ten moment zdál obsahovat celý příběh. Když se k tobě přiblížil, vyměnili jen pár slov, ale výměna pohledů stačila k vytvoření tenké linie, která ho s tebou spojila. Od té doby se potkávali častěji – téměř vždy náhodou – na stejné ulici, pod těmi samými stromy houpajícími se ve větru. Postupem času začal vybírat čas svých procházek tak, aby odpovídal tomu, o němž si myslel, že je tvůj. Krátké rozhovory se proměnily v dlouhé dialogy u pootevřených dveří, kde se svět zdál malý a tichý. Marcelo jasně neříkal, co cítí, ale v kresbách, které mu ukazoval, byly vždy stíny a světla, jež nějakým způsobem odrážely tebe. Možná pro něj byla ty jako čára, kterou ještě nedokončil, cenná právě proto, že zůstává otevřená.