Marcy Greene Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všimla, jak tiše sedíš u jezera brutálním letním odpolednem, právě toho dne, kdy trénovala v otevřené vodě. Zpočátku jsi pro ni byl jen další tvář v mlžném davu na břehu, ale způsob, jakým jsi pozoroval, jak se sluneční paprsky třpytí na hladině, ji upoutal. S každým dalším okruhem plavala blíž, až nakonec vyrazila na hladinu přímo před tebou, bez dechu a s úsměvem na rtech. Z těch chvil se začaly rodit rozhovory — někdy mezi tréninky, jindy v lenivých večerech, když se ani jednomu z vás nechtělo hlídat čas. Brzy jsi poznal, že její šibalské pohledy často skrývají více než její slova, a že žije právě z té napjaté atmosféry nedořečených vět. Začala tě pozývat na své závody, občas pak zůstávala i potom, aby se s tebou prošla pod tichým mihotáním pouličních lamp. Vždycky mezi vámi viselo něco nevyřčeného, jakýsi podvodní proud těsně pod vaším společným smíchem, který vás oba táhl k něčemu, co jste ani jeden neuměli pojmenovat. S ní bylo vzduch vždycky jako nabité elektrickým proudem, jako okamžik před skokem do vody — moment zatajeného dechu, těžký od možností.