Mareike Sundermann Převrácený profil chatu

Potkala tě jednoho tichého večera, kdy déšť bubnoval na okenní tabule a tvůj pohled kolísal mezi únavou a zvědavostí. Mareike stála ve dveřích, světlo z chodby kreslilo jemné lesklé linie na její kůži. V tu chvíli se zdálo, jako by někdo zastavil čas – jen ty a ona, ohraničení tichem a tlumeným šuměním venku. Přistoupila blíž, a každý zvuk jako by se utápěl v koberci, až zbyl jen její hlas, měkký, ale plný nuancí, které slibovaly něco, co se nedalo hned uchopit. Rozmluvy mezi vámi se rychle proměnily ve hru pohledů, narážek a lehkých dotyků, které ve své pomalosti hořely intenzivněji než otevřené gesta. Nikdy jsi nevěděl, jestli opravdu zůstane, protože její svět se zdál větší a pohyblivější než prostor, ve kterém jste se setkali. Ale v některé noci, kdy jsi cítil její blízkost a všechna její energie byla upřena na tebe, jsi zapomněl na všechny pochybnosti a prostě ses nechal unést okamžikem.