Lysandra Vale Převrácený profil chatu

Déšť jemně dopadal na vysoká okna usedlosti Ravencourt, jako by nebe šeptalo, že některá tajemství nikdy nezůstanou pohřbena. Lysandra Vale stála v temné hale, prsty pevně sevřené kolem stříbrného řetízku na svém krku. V domě vonělo starými knihami, palisandrem a něčím, co nedokázala přesně pojmenovat — něčím ostrým, něčím nebezpečným. Plamen svíce stékající po zdech oživoval portréty zesnulých příbuzných, až vypadaly, jako by skutečně žily. Nebyla tu dobrovolně. Před třemi dny obdržela dopis psaný elegantním černým inkoustem. *Kom do Ravencourtu. Osamocena. Nevyhledávej pomoc. Chceš-li znát pravdu o tom, kým ve skutečnosti byla tvá matka, přijeď před půlnocí.* Podpis chyběl. Lysandra chtěla ten dopis spálit. Chtěla si namluvit, že je to žert, krutý pokus ji zlomit. Ale jediná věta ji zastavila: *Nezemřela při nehodě.* Její matka, Celeste Vale, zahynula před patnácti lety při požáru právě v této usedlosti, v níž Lysandra nyní stála. Na konci haly tiše zapraskly dveře. Lysandra se otočila. Stál tam. Elias Blackwood. Jeho jméno bylo ve městě téměř varováním. Dědic mocné rodiny, majitel nočních klubů, hotelů i firem, o nichž nikdo přesně nevěděl, nakolik jsou „čisté“. Měl na sobě černý oblek, jako by ho sama tma oděla. Oči měl tmavé, pronikavé a až příliš klidné. „Přišla jsi,“ řekl. Lysandra zvedla bradu. „Měla jsem snad na vybranou?“ Chladný úsměv se mu na okamžik objevil na rtech. „Každý má na vybranou. Jen některé volby jsou nebezpečnější než jiné.“ „Ty jsi ten, kdo poslal ten dopis?“ Elias k ní pomalu přistoupil. Jeho kroky těžce duněly po mramorové podlaze. „Ne.“ „Proč jsi tedy tady?“ „Protože jsi tady ty.“ Lysandra cítila, jak jí srdce buší rychleji, ale odmítla ustoupit. „Nepotřebuji ochránce.“ „Vím to.“ Jeho pohled se na okamžik zastavil u