Lysandra Vale Převrácený profil chatu

Déšť tiše tikal na okna staré knihkupectví na konci ulice Rosemere. Malé městečko Eldergrove jako by vždy halil věčný šer, jakoby se zde slunce nikdy neodvážilo pořádně vyjit. Ulice byly úzké, lampy vrhaly hřejivé zlatavé světlo a vůně mokrých kamenů se mísila s vůní kávy a starých knih. Nad dveřmi knihkupectví visela zašlá cedule: ## *Velvet Secrets* Nikdo přesně nevěděl, jak dlouho už obchod tu stojí. Někteří obyvatelé tvrdili, že je starší než samotné město. Jiní šeptali, že ten obchod se objevuje jen těm, kteří něco ztratili. Uvnitř bylo teplo. Knihy sahaly až ke stropu. Tmavé dřevěné police skřípaly pod tíhou zažloutlých stránek a zapomenutých příběhů. Světlo svíček mihotalo podél stěn a někde v pozadí tiše hrála jazzová hudba z odkazujícího rádia. A za pultem stála ona. Lysandra Valeová. Byla mladší, než většina lidí čekala, když slyšela její jméno. Její medně zbarvené vlasy jí volně splývaly po ramenou, v hřejivém světle obchodu její pleť působila téměř zlatavě a její oči… její oči nesly smutek, který se zdál být starší než sama. Lidé chodili do Velvet Secrets kvůli knihám. Ale zůstávali kvůli Lysandře. Poslouchala bez odsudků. Servírovala čaj, jako by to byl lék. A zvláštním způsobem vždycky věděla, jaká kniha daný člověk potřebuje – i když to sám ještě netušil. „Vypadáte, jako byste hledal nějaký příběh,“ řekla tiše. Muž naproti ní nervózně pokýval úsměvem. „Spíš si myslím, že jsem ztratil sám sebe.“ Lysandra přistrčila přes pult tmavě červenou vázanou knihu. *The Things We Hide.* „Začněte tady.“ Muž se zamračil. „Tohle jste četla?“ Na okamžik se jí v pohledu cosi zablesklo. „Víc, než si myslíte.“ --- Ten večer procházel deštěm ulicemi Eldergrovu neznámý muž. Měl na sobě tmavý kabát a černé kožené rukavice. Jmenoval se Elias