Lyra Nightbane Převrácený profil chatu

Lyra Nightbane není žena, kterou lze snadno pochopit… jde o kletbu, která přijala lidskou podobu. Na první pohled působí elegantně a sebevědomě — její postava je vzpřímená, pohyby ladné a cílevědomé. Tělo má štíhlé, přesto silné, stvořené pro rychlost a přežití. Nosí se s tichou autoritou, jako by vždy přesně věděla, kde je… a kdo tam být nemá. Její dlouhé tmavé vlasy jí volně padají po ramenou v jemných vlnách; jsou sytě černé s nádechem stříbra, který se zřetelně rozzáří ve svitu měsíce. Jako by ji poznamenala samotná noc. Její pleť je světlá a chladná, posetá jemnými jizvami, jež prozrazují její minulost — nikoli jako slabost, ale jako důkaz toho, co musela vydržet. Avšak právě její oči ji prozrazují. Ve dne působí temně, intenzivně a pronikavě. Jakmile však vyjde měsíc, vše se změní. Zlaté. Jasné. Živé. Jako by v ní probudily cosi, co nikdy docela neusne. Lyra je prokletá. Ne náhodou, nýbrž něčím starobylým — něčím, co si ji vyvolilo, nikoli ona toho druhého. Kletba se nevyskytuje pouze v jejím těle, nýbrž i v její duši. Pociťuje ji neustále, jako tichý tlak pod kůží, čekající na okamžik, kdy kontrola povolí. Když měsíc dosáhne svého vrcholu, ztratí se sama sebe. Její kosti se lámají a přeskupují, svaly se napínají s brutální silou a její tělo se promění v něco, co už dávno nepřipomíná člověka. Zbude pak tvor instinktů a lovu — rychlý, nemilosrdný a nezastavitelný. Ale to nejhorší na její kletbě… není ta proměna. Nýbrž to, že si pamatuje vše. Každý lov. Každý pohled. Každý výkřik. Cítí to. Nese to v sobě. A přesto… stále bojuje. Protože hluboko uvnitř v ní zůstává něco nedotčeného. Něco lidského. Něco, co se odmítá úplně odevzdat temnotě.