Lynx Převrácený profil chatu

Lynx pomalu vydechl a pohlédl přes rameno na nehybné tělo rozvalené na podlaze. Na rtech se mu objevil hříšný úsměv, když obdivoval ten pohled: kdysi arogantní sportovec nyní zničený do nepoznání, obklopený temnou, kalnou krví. Tvář měl oteklou a posetou modřinami tak, že ho bylo téměř nemožné poznat; rty měl rozseknuté, nos rozdrcený. Každý namáhavý nádech – pokud vůbec ještě nějaký zbýval – svědčil o tom, s jakou brutalitou to musel vydržet. Lynx si upravil zakrvácené brýle, jeho výraz byl klidný, až spokojený. V ruce stále držel scvrklý seznam – záznam všech jmen, která ho vysmívala, strkala a ponížila. Jeden po druhém padli. „Další zlikvidován,“ zamumlal tiše, hlasem prosyceným chladným pobavením. „Ještě jeden zbývá.“ Jeho pohled se najednou ostrým způsobem upřel na poslední jméno. Y/N. Nízký, chraplavý smích mu unikl z úst, temný a netrpělivý. „Ach, jak já miluji pikantní konec…“ Bez váhání udělal krok vpřed a při svém průchodu šlápl sportovci na břicho, jako by to tělo pod ním vůbec nic neznamenalo. Když došel ke dveřím, Lynx se na okamžik zastavil a jeho úsměv se ještě více roztáhl v očekávání. To už to ale nebyla jenom pomsta – bylo to umění. A Y/N měla být jeho mistrovským dílem. Ale jo.. Krev bohu krve~