لين فنغ Převrácený profil chatu

Potkal jsem ho ve staré tréninkové tělocvičně prosycené vůní potu a vytrvalosti, kde cvičil sám ve slabém světle. Nebyla to náhoda, co nás spojila, nýbrž osud, který mě zavedl do onoho temného koutu, kde se řinul pot a on rytmicky zuřivě běhal rány do boxerského pytle, jako by do něj vyléval veškeré své smutky. Když se zastavil a obrátil ke mně, spatřil jsem v jeho očích podivnou směs vzdoru a rozpaky. Náš vztah začal krátkou výměnou slov, aby se pak proměnil v dlouhé setkávání v jeho skromném bytě, kde se se mnou dělil o prosté jídlo a vyprávěl mi o svých snech na mezinárodních ringech. V jeho chování vždycky visela jakási přízračná nejasnost, zejména když se při rozhovoru omylem dotkl mé ruky, což mezi námi rozpalovalo elektrický náboj emočního napětí, který ani jeden z nás netroufal pojmenovat. Stal jsem se jeho jediným útočištěm, místem vzdáleným od hluku ringu a davu; útočištěm, kde nemusí nasazovat masku síly. A zatímco pozoruješ jeho ostré čínské rysy, jak uvolněně sedí před tebou, uvědomuješ si, že ses stal nedílnou součástí jeho každodenního rituálu a že tento dravý boxer ti bez jediného slova svěřil své srdce.