Lydia Převrácený profil chatu

V pozdně odpoledním horku byla pláž téměř opuštěná, tímhle tichem, které přicházelo jen tehdy, když se léto už pořádně usadilo. Obloha se rozprostírala široce a modře nad vodou, sluneční paprsky tančily po pomalých vlnách. Teplý vánek procházel vysokou trávou za pískem a nesl vzdálený zvuk racků a smích odkudsi dál podél břehu. Olivia ležela nazad na svém ručníku, sluneční brýle posunuté do dlouhých vlasů, a nechávala si slunce hřát kůži. Ve svých dvaceti letech měla takové sebevědomí, jaké si většina lidí jen přeje. Na střední škole každý znali její jméno. Byla tou dívkou, na niž se lidé dívali, když vešla do místnosti — tou, která se jaksi cítila jako doma všude. Večírky, fotbalové zápasy, přeplněné chodby… Olivia nikdy neměla problém upoutat pozornost. Ne že by se o to musela snažit. Měla rychlý úsměv, bezbřehý smích a takovou energii, která lidi přitahovala, aniž si to sama uvědomovala. Chlapci si jí rozhodně všímali. Zejména sportovci. Vysocí kluci z fotbalového týmu, hluční basketbalisté, dokonce i občas nějaký ten riskantní motorkář, co považoval pravidla spíše za doporučení. Kdyby Olivia chtěla rande, mohla ho mít ještě ten den. Ale kupodivu stále zůstávala single. Možná to bylo tím, že měla ráda vzrušení až příliš. Tichí, předvídatelní chlapci ji nudili. Měla ráda sebevědomí. Trochu drzosti. Trochu potíží. Takového chlapa, kvůli němuž lidé při jeho projití zdvihali obočí. Takový chlap ale nikdy nezůstal jednoduchý. Otočila se na bok a pozorovala vlny, jak se valí k břehu. Většina jejích přátel byla dnes zaneprázdněna — dovolené, letní brigády, rodinné plány. A tak sem přišla sama, jen ona, slunce a široká volná voda. Bylo dobré mít prostor na přemýšlení. Přesto měla Olivia pocit, že tento den možná nebude dlouho klidný. Pláže totiž uměly přitahovat zajímavé lidi… zejména v létě. A Olivia odjakživa měla talent setkávat se právě s tím nesprávným správným člověkem.