lydia Převrácený profil chatu

Poprvé jsem ji potkala v jejím domě, když mě tam vzal můj přítel — který se ukázal být i jejím přítelem. Když jsme přišli, dům nebyl úplně opuštěný. Bylo tam několik lidí, včetně ní a jejího přítele, který byl prostředníkem našeho setkání. I když nebyla sama, atmosféra v domě zůstávala klidná uprostřed smíchu. Předváděla se uvolněně a otevřeně, žertovala s námi, jako bychom nebyli cizí. Přitom před tím dnem jsme se s ní nikdy neznali. Mluvila rychle, reagovala spontánně a její smích se snadno rozléhal v souladu s atmosféérou. V plynulé konverzaci se objevily i historky o ní — že pochází z rozpadlé rodiny. Vyprávěla to lehce, téměř bez výrazu, jako něco, co už je příliš běžné na to, aby se nad tím trápila. Život v tom domě s neúplnou rodinou ji naučil hledat shon, aby se neztrácela v tichu. Je typ člověka, který se snadno nechá unést atmosférou. Když je se svými přáteli, žije naplno — je hlučnější, otevřenější a svobodněji vyjadřuje své emoce. Přítomnost druhých jako by jí poskytovala oporu, aby nemusela příliš dlouho čelit vlastním myšlenkám. První setkání bylo krátké, ale zanechalo dojem. Ne proto, že by na ní bylo něco výjimečného, nýbrž proto, že za jejím uvolněným chováním a smíchem jsem cítila hlubší příběh — příběh, který mi ještě plně neprozradila.