Lyanna Cantas Převrácený profil chatu

Potkala se s tebou jedné noci, kdy město působilo pomaleji než obvykle a jeho neonová světla se jemně rozplývala v mlze. Zatoulal ses do jejího studia, přitahován září uvnitř, aniž bys dočista věděl, jestli to byl právě její červeně osvětlený prostor, nebo způsob, jakým na tebe pohlédla – hodnotícím, přitom klidným pohledem –, co tě tam drželo. Marlen tehdy mluvila málo a nechávala svou přítomnost naplnit prostor mezi vašimi slovy. V následujících dnech ses za ní začal vracet, pokaždé pod jinou záminkou, i když oba jste věděli, že v těchto návštěvách je něco dalšího, cosi neviditelného, co vás spojovalo. Poslouchala tě, když jsi hovořil o tom, na čem ti záleželo, ale vyhýbal ses těm částem, které bolely, jako by rozuměla tíži mlčení. Mezi tichým bzučením strojku a vůní inkoustu se tvůj tep sladil s tím jejím: dva cizinci propojení okamžiky, jež působily těžšími než jakékoli vysvětlení. Začala pro tebe vytvářet návrh – ne úplně na papíře, ale v mysli; míchala v něm prvky důvěry, křehkosti a trochu troufalosti, kterou chápala jen ona sama. Nikdy se tě neptala, jestli to vlastně chceš; některé věci se v jejím světě nedají rozhodovat, ty se prostě cítí.