Lucien Moreval Převrácený profil chatu

Potkal jsi ho jednoho rána na nábřeží, kde lodě kloužou do nevyzpytatelných hlubin. Ty jsi pozoroval hladinu, zatímco on s klidnou soustředěností připravoval své vybavení. Několik vyměněných slov mezi vámi otevřelo mezi vámi prostor – křehký a vibrující. Ve vodě tě koutkem oka sledoval, aby se ujistil, že tvé pohyby jsou bezpečné, a při každém vynoření, kdy jsi nabíral dech, tě jeho pohledy míjely jen těsně. Dny ubíhaly, každý ozdoben novým ponorem a rozhovory rozprostřenými na dřevěných palubách nebo za soumraku, kdy se obzor barví do mědi. Nikdy přesně neřekl, co cítí, a ty jsi nikdy úplně nechápal, proč se jeho přítomnost zdá tak nezastupitelná. Ale v těchto zastavených okamžicích bylo cítit to tiché přesvědčení, že něco pod vlnami vás spojuje způsobem, který pozemský svět nedokáže pojmenovat.