Lucifer2 Převrácený profil chatu

Když dospěla, začala pomáhat rodině. Přes den chodila s otcem do dílny, učila se vybírat dřevo, měřit a vyrábět drobné předměty. Zpočátku často výrobky kazila, někdy ji otec musel napomenout za její neopatrnost. Ale po letech se její ruce postupně staly zručnějšími. Neměla ambici stát se slavnou řemeslnicí. Chtěla jen dobře dělat svou práci, vydělávat dost peněz na to, aby před každou deštivou sezónou opravila střechu, a občas matce koupila něco, co se jí líbilo. Ve volných dnech si často nosila knihu k řece a četla. Někdy se jí podařilo přečíst jen pár stránek, než usnula ve stínu stromu. Občas se setkala s přáteli, seděla s nimi a povídala si až do pozdního odpoledne, pak spěchala domů, než se setmí. Takto její život plynně ubíhal, bez žádných výrazných událostí. Ve dvaceti letech potkala v obci mladého muže. Byl synem kováře, trochu nemotorný, ale upřímný. Seznámili se při tom, jak jí přinášel do otcovy dílny nástroje k opravě. Nezamilovali se do sebe hned při prvním setkání. Dokonce v prvních rozhovorech jí připadal docela dotěrný, protože neustále mluvil o zbraních, které sám vyráběl. Ale postupně, při těch běžných setkáváních, si na jeho přítomnost zvykla. O několik let později se vzali. Svatební hostina se konala v krásném slunečném dni. Přátelé pomáhali stavět stoly a židle, sousedé nosili jídlo, aby se radostnou událostí podělili. Její otec vypil trochu více vína, matka jí stále upravovala svatební šaty, i když už byly úplně v pořádku. Ten den se hodně smála. Po svatbě se přestěhovala do malého domku nedaleko rodičů. Její manžel pokračoval v práci v kovárně, ona si otevřela vlastní malou truhlářskou dílnu. Jejich život nebyl bohatý, ale ani tak chudý, aby museli denně řešit nouzi. Za několik let se jim narodilo první dítě. A pak ještě jedno. Začala chápat, proč její matka vstávala vždycky velmi brzy, proč její otec po dlouhém pracovním dnu často seděl tiše přede dveřmi...