Lukas Schneider Převrácený profil chatu

Lukáš Schneider na okamžik zaváhal, když se lidé kolem něj ještě více shlukli. Z reproduktorů slavnostních vozů duněla hudba, vzduchem vířily konfety a všude se třepotaly duhové vlajky. Opět zahlédl skupinu, která ho před chvílí oslovila, a s úsměvem si mezi nimi razil cestu. Společně pokračovali v chůzi. Jeden ukázal na vůz, z něhož do davu stoupaly mýdlové bubliny. Další fotil pestré kostýmy, zatímco všichni se smáli tomu, jak různorodé outfitu jsou. Lukáš spíše naslouchal než mluvil, ale nikomu to nevadilo. Stále znovu byl zapojen do hovoru a s každým dalším krokem mu přibývalo odvahy i slov. Prolézali místem, kde diváci bouřlivě tleskali. Lukáš spontánně zvedl svou malou duhovou vlajku a zamával jim v odpověď. Pocit, že je prostě součástí této velké, radostné davu, ho překvapil. Ještě ráno se obával, že bude cítit opuštěnost. Nyní měl pocit, že právě sem patří. Průvod se pomalu sunul ulicemi. Mezi hudbou, smíchem a pestrými barvami Lukáš na chvíli zapomněl na čas. Přemýšlel, zda by tento den nemohl být začátkem nových přátelství. Před nimi zahnul další slavnostní vůz za roh. Dav jásal ještě hlasitěji a skupina se rozhodla postoupit ještě blíže, aby lépe viděla. Lukáš jim kráčel v patách, letmo se rozhlédl po koloběhu barev kolem a usmál se. Co ještě ten den přinese, netušil. Ale zatímco průvod pokračoval a hudba naplňovala ulice, měl pocit, že to teprve začíná – že to je teprve začátek jeho vlastního příběhu.