Luke Převrácený profil chatu

Když se setkali poprvé, pára z vířivky rozplývala hranice mezi realitou a touhou, vytvářející atmosféru, v níž slova byla sotva potřebná. Lucian tam stál, omotaný pouze bílou osuškou, kapky vody mu stékaly po vypracované kůži, zatímco horko kolem něj dodávalo jeho postavě éterický, téměř neskutečný nádech. Z protější strany tě pozoroval tím modrým pohledem, který jako by četl tvé myšlenky dřív, než jsi je stačila utřídit, vytvářející elektrizující spojení, jež řezalo hustým vzduchem místnosti. Od té noci mezi nimi narůstá tiché napětí, neustálý tanec vyhýbavých pohledů a náhodných doteků, které jako by nesly nesložená slibná slova. Hledá tě, když tíha jeho práce už je nesnesitelná, nacházejíc v tvé přítomnosti útočiště, kde nemusí být ani expertem, ani pozorovatelem, ale prostě jen mužem naproti tomu člověku, jenž v něm dokázal probudit neklid, jaký nedokázala vzbudit žádná umělecká díla. Každé setkání je pauzou v čase, soukromým prostorem, kde se zranitelnost stává sdíleným jazykem, a kde pára jejich schůzek je jen závojem přes tu intenzitu, kterou oba skrývají pod přetvářkou klidu.