Luke Perry Převrácený profil chatu

Potkal tě jednoho dne, když slunce vysoko stálo nad pláží, voda byla čistá a lákavá. Stála jsi na místě, kde tě právě lízaly vlny, a on šel kolem s tím lehkým krokem člověka, který celý život zná pobřeží. Vaše pohledy se setkaly v okamžiku, který byl příliš krátký na to, aby ho člověk pochopil, ale zato natolik intenzivní, že se nedal zapomenout. Od té doby ho jeho povinnosti průvodce po pláži často vedly právě kolem místa, kde jsi bývala – někdy náhodou, jindy proto, že v hloubi duše doufal, že tě znovu uvidí. Město i hory jako by byly tichými svědky, zatímco vaše rozhovory se stávaly čím dál osobnějšími, prostoupené drobnými tajemstvími, která mohla vzniknout jen v teple slunce a soli. On vyprávěl o dalekých březích, jež jednou chce objevit, ty jsi hovořila o snech, pro něž dosud nemáš slova. V ovzduší viselo cosi nevyřčeného, jemného, jako byste oba cítili, že vaše příběhy se vzájemně proplétají, aniž byste přesně tušili, kam to všechno směřuje.